Kitten Homicide - Articles

Velmi důležitý článěk, který ovlivní vaše životy!

Sun, 20 May 2012 13:13:24 +0200

Nic mne nenapadá..... tak vám aspoň vnutím pár tuleňů.....

TULENI!

KJŮT

FUFUFUFUFUFFUFÍK!

LISTEN TO THAT LITTLE MOTHERFUCKER, JUST LISTEEEEN!

ŤUŤUŇUŇU

Takhle nějak jsem vypadala jako malá....

A co ze mě vyrostlo

Did you say Nighwish? NIIGHTWISHHH? NIGHTWISHHH?!!!

Thu, 10 May 2012 22:02:15 +0200

Aneb jak jsme failily a felily.

V takové té aréně na výstavišti, kde se hraje hokej a já jsem příliš líná si googlit jméno, se jednoho krásného až příliš teplého dubnového dne uskutečnil koncert Nightwish. Kapely, kterou jsem poslouchala jako malé metalové kvíčelvíče... a děsně jsem je žrala.

(ehm, dobře, datum a místo je na tom plakátku dole... co jsem našla až potom, oh silly me)

Přitáhla jsem tam společně s Floyd, kterážto ode mě a od Svipa obdržela jako dáreček ke své dospělosti takový ten příšerně předražený kus papíru. Nakonec tedy pouze mezi plebejce mimo Golden circle. Jelikož jsem tlama nezodpovědná a ikdyž mi Svip řekla už někdy v září, že ten lístek mám koupit, tak jsem to, ehm... udělala až někdy v prosinci, přesněji řečeno v předvečer zmíněné oslavy. Toto Svipe ber jako přiznání a můžeš mi utrhnout jakoukoliv část těla. Amen.

Díky všem silám přirozeným i nadpřirozeným jsme se dostaly do přední části fronty, kde mi nějaký olezlý chlap začal zezadu chmatat na hrudník. Což nechápu, jelikož zrovna vedle mě stála Floyd a ta má- no nic.

Po velké tlačenici, málem ušlapání orgů i neorgů jsme se provalily dovnitř...

Vedro smrad, vyděšená Floyd, která neměla s halovými koncerty zkušenostmi...a zejména já, která jsem nebyla za boha schopná vyšplhat na mantinel a tak jsem musela být záhadným způsobem přehozena, přičemž jsem asi pravděpodobně tý tisícovce lidí ukázala svoje spodky. Jak potupné.

KONCERT ZAČAL!

Předkapela. Oh Můj Božee!!
Na scénu nastoupila čtveřice velmi sličných goth dívčin... s houslemi, violou a violoncellem.
Já osobně bych je prohlásila za holčičí verzi apocalyptiky. Člověk by se možná mohl přít o kvalitupůvodního coverovaného materiálu ale provedení bylo perfektní...
Mělo to atmosféru, švih, originalitu. Bylo to zkrátka sexy prdel peklo.

Než jsem se stihla probrat z komatu, tak začala hrát další kapela. Battle Beast. To byl takový oldschool klasický metal. Hlavní zpěvačka měla ale úžasný hlas.... který tedy zapříčinil to, že jsem si nebyla zprvu jistá, jestli to není náhodou zpěvák, echm. Chápejte ti androgyni...a ještě z dálky.
No, zkrátka a dobře... ta hudba měla koule. No pun intended.
Šlo na to hodně dobře pařit, zejména, jelikož jsme se dostaly do zóny pro sedící... Působily jsme asi dost vtipně mezi těma prázdnejma sedačkama, jak mlátíme hlavou jak větrný mlýny. Sranda musí bejt.

A pak? A PAK?!
Nightwish. Říkala jsem si, hmm, neznám jejich nový věci a bude to opruz. Nemohla jsem se více mýlit. Playlist si nepamatuju, to říkám předem.
Začali čímsi pomalým za prapodivnou načechranou věcí z bílého papíru. (Siluety jsou ohraný, come on guys!)
Ale pak.... opona padá. Vidím božského Mrože, tu pani u kláves s knírem a Anette, která umí fakt dobře a zajímavě zpívat.
Začínám ječet. Vidím své dětské idoly, vzpomínky a endorfiny mne zaplavují. A já pařím.

Ach, Tuomasi, Tuomasi. Nikdy jsem tě moc nemusela.... ale... chci tě svlíknout z toho cilindru a červeného semišového saka. A obléci si je sama... pravděpodobně bych je tedy asi vyprala. Jelikož si se potil jako prase. Co se divím, plameny mu šlehaly z kláves tak, že se divím, že mu přežilo obočí.
Je to prostě skvělá démonická máňa ten člověk.... a za koncert vypil asi dvě flašky vína. Nechápu, jak se trefoval do kláves. Ale... podívejme se třeba na Jimmyho Hendrixe (který je babičkou nás všech).

Mrož. Basák. Taky si jednoho dne nechám narůst takovéto vousy a budu si je zaplétat do vlasů... Byl úžasný v komunikaci s diváctvem.. samozřejmě, že víme, že jsme nejlepší publikom z celého světa, chlapče, my víme.

No... prostě Nightwish.

Plameny. Konfety. Promítání brutaleskních steampunk cosi grafik.

Planet hell. Wish I had an angel. Amaranth. Over the hills and far away.

U těch jsem myslela, že se rozteču po podlaze.

Dokonce zahráli i jednu písničku (asi z toho nového alba) která zklouzávala do takového rock blues věci asi. Což se mi líbilo velmi a velmi. A Anette má krásný klobouček.

Jak jste asi pochopili, bylo to ultragalaktický. Pokud si někdy vezmu nějakého milionáře, kterého následně zabiju a uteču se svou francouzskou maidkou do Tijuany, tak na ně pujdu určitě znova.

ANIMUfest aneb cesta tam a zase zpátky

Wed, 09 May 2012 23:27:31 +0200

Tento článek je dlouhý, nudný, nejapný a xenofobní.
V tomto článku je pojednáváno o strastích a slastích trojice freaků bez orientačního smyslu.
Opravdu doufám, že si tento opus dei nepřečte žádná osoba, jež je ve článku zmíněna. (pozdě)
Konichiwa.... bičiz.
Článek.

Animefest 2012, Brno, 4-6.5

Musím se přiznat, že jsem se na letošní ročník těšila jako ratlík na nohu. Ikdyž, věci typu registrace předem, či rezervování hotelu jsem nechala na věrné zodpovědnější bandě, svých starých známých Shadow a Hell.
Chtěla jsem si vytvořit i cosplay... ale to mi nevyšlo. (přiznejme si to, jsem líná jako prase)

V odpoledních hodinách se náš autobus vypravil směrem ku Šalingradu.... ovšem, nedošlo nám, že v pátek večer míří celá naše matička Praha chatičkovat, a tak jsme místo dvou a půl hodin krmily roztoče v sedačkách hodiny skoro čtyři.
Ve vedru a stísněném prostoru jsme kolemsedící obtěžovaly obvyklým způsobem, aneb i na animální kanibalismus mezi poníky došlo.
Před tím, abychom tyto praktiky uskutečnily i v reálu, nás zachránily jen buchty, které mi taťulda s láskou upekl do ranečku.

Po výstupu se nám (jako ostatně obvykle) podařilo ztratit. Aneb, ať žije Štefánikova ulice a Štefánikova čtvrť, kdo by si to spletl, že ano? Naštěstí nám pár bodrých obrněnců laskavě poradilo, pro autentičnost cituji : Kteró šalinó jet.

Na koleji jsme sežvýkaly mýdla s jelenem, převlékly se do festovního a se strachem vyjely směrem k Výstavišti.
V těchto prostorách se Animefest konal poprvé. Tato změna mne nadchla. Bylo více sálů. Odpadla nutnost složitých přesunů et cetera.

Stihly jsme kousek přednášky Aktivity na školní půdě, která působila dosti zajímavě, zejména mne pobavily výsledky průzkumu. Mimochodem, Klub (pro výzkum) Lesbických Extraterestiálních Civilizací - zkratka K.L.E.C, byl moje idea *povýšený smích* ... ne, vážně, kdo do toho se mnou půjde?

Dále jsme se hnaly do prostor Rotundy, kde jsme stihly Hintzuovy Duševní obtíže.... kreslených hrdinů
Tam jsme se dověděli, že v anime je vše vyobrazeno značně nerealisticky (... překvapivě) a že pravděpodobně jsme všichni v sále naprosto duševně choří (... též překvapivě).
Každopádně to byl zajímavý výlet do krajů amatérské psychologie.

Na přednášku Delicious flat chests se nikomu z nás nechtělo (nejapná poznámka o tom, že v případě vynechání slova flat by mne nic nezastavilo) a tak jsme se po půlnoci plazily na noční autobus.
Krasojízda tímto dopravním prostředkem určitě nadchla mnoho přítomných japanofilů, ještě by to chtělo nějakého toho narvávače, jako mají v japonských nadzemkách, a bylo by to přesné. Jak říkám, já na Animefest jezdím jen proto, že mi chybí pořádný tělesný kontakt. Otaku jsou totiž takoví měkoučcí a fluffy.
Díky mé panice jsme vystoupily o zastávku dříve.
Pak jsem ještě málem vyletěla na asijského prodejce u rychlého občerstvení, který stále při žádosti o pití nechápavě opakoval ,,kužee, kužee, kužee" .

V sobotu jsme jako první chtěly jít na soutěž kostýmů...... kam jsme se nedostaly.... ani na streaming v druhém sále. Naštěstí většina účastníků pobíhala okostýmovaná i v době mimo soutěž, takže jsme je mohly oblizovat očima i venku. (eyecandy!)

Národnostní archetypy v anime. Vedl to Grek. Což je konstatování vševypovídající a vyčerpávající.

Cosplay divadlo........ I minulý animefest měl ten nešvar, že se při každém zajímavém bodu programu vytvořil neuvěřitelný tlačící se dav před zavřenými dveřmi. Orgové vypadali buď značně zděšeně... či nasraně.... a myslím, že někdo měl zkusit stage diving. Já při své výšce měla zabořenou hlavu v něčích polštářovitých zádech, nemilé.
Díky bohu jsme se vervaly a sedly si... ti, co si sednout nezvládli...měli smůlu a byli vyhozeni, či zbyti.

Některé scénky byly vynikající, kupříkladu rýmovaný Naruto či one man show Doctora z hellsingu, který odhalil své zechsy břišní svalstvo... pak jsme dokonce roztleskaly sál při tanečním vystoupení dívčiny převlečené za Miku Hatsune, které by bez zapojení diváctva působilo trošku rozpačitě.

*začíná ranting, přeskočte to* A.... PANEBOŽE ZASE! Téměř polovina scének byla...bytostně... nepřipravená...a ...v proměnlivé míře trapná. Děcka, Naučte se roleplay...prosím.... pěkně.... argh. Mimochodem, chudák slečna, co lezla po čtyřech ve spodním prádle, a které jaksi, ehm, úplně nedoléhala podprsenka. *konec rantingu*

Mimochodem, současní moderátoři oznámili, že odstupují... budu plakat... zeptejte se jich, kolik čokolád a kartonů cigaret (a jiných drog) je potřeba na změnu tohoto rozhodnutí.

Na omyly o anime jsme se neprocpaly. Tak jsme zamířily na Animekvíz... odkavaď jsme po pěti minutách vypadly... jelikož jeden z moderátorů měl okolo sebe takovou tu auru, že byste ho bezdůvodně praštili.

Další přednáška, kam jsme se konečně dostaly byla Wizardyho přednáško/beseda Jak nevysvětlovat anime ostatním... Mnoho jsme si neodnesli. Možná pár vtipných historek o tom, jak se přepínají záložky jednou rukou (if you know what i mean) a touhu přemluvit babičku, aby s vámi chodila na cony.
V některých slabších momentech jsem chtěla odejít... ale jak bych něco takového mohla udělat člověku s takovým pozoruhodným římským profilem.

Fenomén: HENTAI... aneb proč mám chuť to po týhle přednášce začít číst. (Zase proběhla brutální tlačenice... jeden pán tam tvořil velmi nepříjemný odér... ale člověk si zvykne na všecko)
Alexej v obleku byl ftipná záležitost. Přednáška nezklamala očekávání. Dověděla jsem se spoustu nových a užitečných věcí, například žánrovou kategorizaci nebo, co je to funanari (neznalí...negooglete si to) ...a co dělávají japonské paničky v metru. Jen mě mrzí, že si nepamatuju žádné zmíněné tituly.... čistě ze studijních důvodů, ehm.

Ale konečně jsem viděla ten dřevoryt s chobotnicí. (Sen rybářovy ženy si taky prosím negooglete)
Zkrátka a dobře, souložit se dá se vším.

Yaoi očima akademiků. nevím, jestli to už bylo připozdívající hodinou.... ale jediné, co si pamatuju byl gif líbajících se želv ninja... a přemírá Supernatural.... a že to bylo super.

Dojely jsme na kolej a zpět na výstaviště, kde jsme chtěly vidět nějaký záznam z přednášek, co bylo stejnak nějaké šiblé, protože se nekonal... a co nám nedošlo bylo, že šatna nebude ve tři ráno otevřená. Chvíli jsme korzovaly a nějací přiopilí otaku nám řekli, že jsme roztomilé, och. (vždyť říkám, značně opilí)
Tak jsme se narvaly do sálu, přeskákaly a pokopaly pár otaku. A se Shadow usnuly na židli.
Probudila jsem se někdy v pět...a dávali anime Hlasy z hvězd.... které, ač bylo od autora proslulých 5ti centimetrů za sekundu, bylo tak příšerné, že jsem měla chuť si uhryzat vlastní nohu..... spala jsem další dvě hodiny.... a to anime .... dávali znovu.... od té samé minuty, kdy jsem se probudila minule. Inception hadr. Chtělo se mi umřít... naštěstí jsem se zabavila pozorováním spokojeně chrápajícího a slintajícího chlapce, jenž měl hlavu u mé boty.

Neděli jsme začaly přednáškou Pokemanz on teh Internetz. Záživné i v oblasti pokemanz i internetz..... a když si znělku pokemonů pustíte pozpátku, tak tam prostě to ,,I Love Satan" je. ...Taky přednášející používal Prezi, což znamená body plus.

Cosfight - aneb, jak se správně bacit při divadle. Dokonce i s ukázkami v praxi, výborné. Všichni fajtoo cosplayeři by měli naslouchat moudrým radám pana Waschky, amen. Naruto a zelí.

Jako úplně poslední jsme šly na Hetalii v zemi za zrcadlem, což bylo jakési prohloubení znalostí začátečnických hetalistů ve výmyslech fandomu.... Bohužel jsem tedy většinu věcí znala a viděla...

Tak jsem se nakonec domů vrátila více jak spokojená, s lolita sukní a hromadou placek v kufru...a narosto prázdnou peněženkou.

Všeobecně jsem z tohoto animefestu měla pocit, že začíná být méně familierní, než býval kdysi. Ale to chápu, všichni orgové mají moc práce a na vybavování není čas...a fandové se ženou od programu k programu.
Technika ale kupodivu neselhávala vůbec...asi najali nějaké čaroděje.

Zapomněla jsem také zmínit Maid kafé... maidky, butlerové i maiďáci byli velice milí a ochotní...a kafe z věnečkem je opravdu slastná záležitost.

No nic, chybíte mi, dívní lidé, tak snad zase za rok. Do té doby budu v depresi.

ps: mám fakt ráda limetko-chilly brambůrky

Aft a Cactus bez T

Mon, 23 Apr 2012 19:35:49 +0200

A nebe
Se potutelně rozpíjí
A do ucha mi kvílí
Francouzská zpěvačka
Co není plešatá
A v týhle chvíli
Už neví co psát
Ta
Co žere koťata

Avantýry paní hlavy

Sat, 14 Apr 2012 19:25:41 +0200

Urbanismy

Sat, 14 Apr 2012 19:21:28 +0200

Proč jsem tlusté prase

Sat, 14 Apr 2012 17:39:48 +0200

(osekaný derivát proudu myšlení, nečtěte Joyce, je to mor...)

Venku na nebi se utváří šedá melasa složena z kapek kyseliny sírové.

V jiném rozpoložení by to mohlo být inspirativní a melancholické a já bych šla ven přemýšlet o chroustovi (čtete chrůstovi) či Proustovi (čtěte obdobně).

Nebo bych mohla skočit do řeky (máme v Praze jinou vodu, než přeceňovanou Vltavu?... Botyč třeba) Jo, šla bych si zaplavati do Botyče. A tvářila se jako Nicholas Cage. Ohromně duchaplné.

(Mám ráda závorky, pokud jste si nevšimli!) Použití závorek a vykřičníku vytváří pozoruhodný rozpor. Zdůrazňujeme nedůležité. A pak se divte, že si pamatuji, co mi řekl kdejaký vošoust a nevim, kdy se odehrála bitva na Bílé Hoře.

Můj život plyne jako bahno po ulicích Madridu čtrnáctého století. Bez slavíků. Bez Karla.

A proto jsem sežrala mísu pomerančů, které zajisté nejsou jediné ovoce na světě. A chtěla bych potkat Bonaparta... a možná mu přinést kuře.

Proč se věnovat sportům, když člověk může doma číst ... nebo si s lidmi povídat. Je to občas mnohem konstruktivnější, než se je snažit předčit fyzickým způsobem. Utrhnete si maximálně kšandu... a ne nohu. Ale lidi, co spolu mluví mohou vytvořit nebezpečné věci. To oni vědí. Ideály krásy.

Přepínám.

(kdo pochytil, že jsem knižně zvrácená, má u mě pudla)

Omsk-á není v Rusku

Mon, 05 Mar 2012 22:37:50 +0100

Dvacetpět dva dva nula jedna dva.

Proběhla pravděpodobně jedna z nejfekálnějších akcí tohoto roku.

Srny a jeleni v několika bodech, tož.

1) Matrix je na Žižkově, pane Andersone.
2) Alkohol je přítelem lidstva déle nežli pes.
3) Tráva je zelená a špatně hoří. Zejména ve větru.
4) Sodoma Gomora a jakoby se nám náhle rozjasnilo. Nadvakráte. Aneb kulečník hadr. A pleše se leskly. Na jevišti.
5) Průměrný hygienik by zešedivěl.
6) Svlékněme se!
7) Asociálové se socializovali.
8) Sociálové se socializovali až přespříliš.
9) V petrolejovym saku jsem sexy.
10) Všichni jsme v prdeli.

Schluss.
Gute Nacht meine lieben Waschmachinen.

I´m too sexy for my župan

Thu, 26 Jan 2012 16:31:19 +0100

Podlehla jsem horečkám,
Rychle vstávat odpírám,
myslím si, že umírám
o pá o je je je
yadda yadda yadda yadda

Mám na hlavě klobouk, na těle župan a na kolenou notebook. Má polystyrenová hlava vypadá bez pokrývky opuštěně a dává si se mnou soutěž v zírání. Problém je, že nemá zorničky, což ji primárně diskvalifikuje. (může zkusit štěstí na paralympiádě) Myslím, že by se ráda seznámila s nějakou pohlednou bustou. Na panovi lebkovi je vidět, že žárlí, nemá proč, chybí mu část mozková, a hraje si na intelektuála, pouze proto, že má monokl. A přitom na něj pouze sedá prach.

V dnešní době je populární následovat Guye Fawkse, ikdyž nejste plešatí a nemáte o ničem ani páru.

... --- ...

to je morseovka

PONYCON 2011!... teda, Akicon

Sun, 04 Dec 2011 00:03:17 +0100

Trochu se zpožděním ale přeci.

Obvykle reportáže nedělám. Ale Akicon byl vždy má srdeční akce, protože byl mým prvním anime-tematicky-zaměřeným festem.

Vzpomínám na časy, kdy jsem byla takové japanofilní mládě, co sedělo s baťůžkem na schodech a bálo se těch velkých otaku, co mu chtěli užírat brambůrky.

A tak jsem roku 2011 samozřejmě nemohla chybět.

A skoro celý jem ho trávila v sále nad přednáškách, takže moc vtipných historek nečekejte, spíš je to takové ohodocení všeho, co jsem viděla.

Zbytek tohoto jednodenního dobrodružtví pod perexem.

Nuže, mnohé se změnilo. Ale ne moc. Akicon se letos konal opět v KC Zahrada, což je velmi příjemné místo a prodávají tam velmi chutné bagety.

Přišla jsem v hodinu, kdy začínala první přednáška, jenž jsem chtěla vidět. Naštěstí olbřímí fronta již odpadla, tak jsem v pohodě vklouzla dovnitř a byla mile přivítána lehce zmatkujícím týpkem u registrací. Zde návštěvníci měli také šanci dostat placku s roztomilým bišíkem či bišinkou (... upřímně řečeno, nevěděla jsem, kterou si vybrat).

První, co mě přímo praštilo do očí bylo množství cosplayerů, j-rockerů, lolitek, prapodivných neidentifikovatelných mimozemšťanů, pár příznivců sadomasochismu a různých stupňů odvaru výše jmenovaných.
Potěšena zvýšením kreativity účastníků a ... v depresi nad svou obyčejností jsem se jala hledat své spolupachatele Shadow a Hell.

Po neúspěšném šmejdění všude okolo jsem nakonec zakempila v sále Honšú, jenž byl ze všech největší, a kde probíhala přednáška o zajímavých anime titulech minulého roku.
Předešlý akicon jsem byla svědkem stejné přednášky, dokonce se stejným přednášejícím, ovšem musím podotknout, že letos se autoři značně zlepšili.... A nenudili, jako v případě roku minulého.
Jen mi připadá, že často vybírali tituly si dosti podobné a plné moe-moe dívčin (ne, že by mi vadily...ale čeho je moc, toho je příliš)... ikdyž, za to pravděpodobně nemohou oni ale japonská produkce.
A myslím, že nějaký ten nový objev si našel skoro každý.

Úspěšně jsem se setkala se Shadow a Hell.

A šla se kouknout na stánky s širokou nabídkou tematicky laděných předmětů, jako byly plakáty. Plyšáci. Placky. Ušaté čepice. Obojky.... a mnoho dalších.

(já samozřejmě jako obvykle bez peněz a volného místa na zdi jen zálibně okukovala)

V očekávání další přednášky jsem se vrátila do sálu.... kde se mi poštěstilo (opravdu poštěstilo?.. o tom by se dalo polemizovat) shlédnout jeden velmi náhodný seriál... a to Naked Wolves..... jediné , co si pamatuji je Sumo, Odhalené hrudě, Velmi pofidérní animace.... a záchvaty velmi nechápavého smíchu.

http://www.crunchyroll.com/naked-wolves/episode-3-montreal-tournament-533502

Následující přednáška byla dílem Greka1 jehož přednášky mám velice ráda, protože jeho projev je srozumitelný, plynulý a místy i vtipný. A navíc daným tématům opravdu rozumí (nebo se velmi přesvědčivě tváří, že jim rozumí).

Letos se ve své přednášce ,,Hudební vtípek" věnoval tomu, jak si japonští skladatelé pohrávají s různými hudebními motivy, aranží...a také, jak nadšeně a velice ,,rafinovaně" kopírují.

Pak Hintzu zazářil se svou osobitou Typologií návštěvníků anime conů. Ta byla skutečně všezahrnující. A bohužel se nedá v krátkosti popsat. Jen zmíním, že velmi originálně využil systému MMORPG her a solidně pobavil.

Po krátké technické a větrací pauze nastoupili Lysandra a její divadelníci , také známí, jako Šílení Tarnen v Tunelu. Tleskám ještě teď . Byli božští. Myslím, že žádný venezuelský režisér ani americká vampirofilní spisovatelka na ně nemá. Kdo neviděl, neuvěří. Toužím si přečíst novelu Holubičí srdce.

http://www.svetbezjmena.net/

No, Akiko se svou Zlatou érou yaoi... nic, co bychom nevěděli, nic, co bychom už neslyšeli. Pro nováčky pravděpodobně informativní. Bylo to i logicky uspořádané. Ale postrádalo to obvyklý šmrnc a vtip, co tato má oblíbená přednášející mívá...... ale možná je tento můj názor odvozen prostě od toho, že můj zájem o yaoi upadá... A to z důvodů, které ve své přednášce poměrně dobře vystihla. (ale fakt by mě zajímalo, kdo byla ta mangaka s tou civilní ne až tak ,,bishie" kresbou, kterou zmińovala)

A teď přijde cosplay outěž. COPLAY SOUTĚŽ! >_< Lidi, máte skvělý kostýmy, fakt skvělý, obdivuju je...ale pokud máte v úmyslu udělat scénku.... dejte tomu aspoń nějakou formu. Dyť to skoro furt bylo o tom samém: Něco odtancovat a pak slash. Neartikulujete, furt se smějete a nevystihujete charakter postavy. Jde o cosplay, ne o kostým.
U zpěvaček oceňuji alespoň odvahu....
A ta holka, co dělala Orochimarovy ,,Answer and Question" byla fakt masterking. ,,Proč bych si měl volit preferenci, když mám k dispozici celou zvučnou?"

Upřímnou soustrast těm, kterým nefungovala technika.

Lusiina Hudební anime. Plné ukázek. Vybrala vážně zajímavá anime. Vypíchla u každého plusy a mínusy. Shrnutí průzkumu. Hentai- ehm, cože? Zkrátka a dobře, velmi dobře vypracováné.

Abychom nedopadly jako sálové povalečky...... přesunuly jsme se do sálu jiného.

Pár schodů nahoru a hurá do Kjúšů.

Chinchilla a Anime kdysi a dnes. Plné nostalgie, hodně subjektiví.

Příšerně narvaná místnost. :D

A nejlepší jako vždy přišlo nakonec.

Šílenosti japonských videoher.

Yuffie ná nejdříve uvedla do vzniku a vývoje her samotných. Aby se mohli v tématu orientovat i hraním neposkvrneni.

A poté vše okomentovala velmi vtipně....

A výběr?

.... videa budou asi nejvýstižnější

..... LSD: The dream emulator

A poté jsem šla domů a zcela nudně jsem se kvůli nedostatku času na Akicon už se nevrátila a nikdy nezjistila, co VŠICHNI MĚLI S TĚMA PONÍKAMA?!

Bezvýznamná blogace půlnoční

Sun, 20 Nov 2011 22:51:08 +0100

Co je mi do toho, že z té mlhy dostanu zánět plic.
Vlak dělá EKG

Kočka mi leze po zádech.

Snažit se ovládnout svět.

Teď.

Hned.

Mám v hlavě brouky.

A na perónu metra brečí holka.

Byl víkend.

A koukám do blba.

New York Drabbles

Wed, 02 Nov 2011 01:01:20 +0100

Měla jsem chuť napsat něco... něco, co jsem ještě nezkoušela. Napsala jsem tedy drabbles (povídky o stech slovech)...na téma New York. Asi jsem se trochu nakazila Allenismem..nebo Jarmushismem... nebo je to můj tipický humor, já už vlastně ani nevím, co je mé, či převzaté. Ale to pravděpodobně nikdo, všichni jsme výsledkem současně probíhajícího konstantníhoovlivňování.
Nebo je to vše podmíněno tím, že je půl jedný a běží mi tu v podkladu nějakej film, kde se pořád melodramaticky křičí francouzsky nebo nahlas souloží. A hraje na klavír.

Vše je mimochodem inspirováno událostmi, situacemi, lidmi a věcmi, které jsem za ten týden měla tu čest potkat. Byla to jízda.

Komentáře i kritika vítány.

Miluji vás.

Central Park:

Chtěla bych se stát veverkou. Poskakovat z větve na větev a nebát se pádu. Svobodně, bez závazku.

Ale mám strach z výšek, detail, trochu ironie.

Tohle město taky sahá do nebes. Ale bohužel si málo pamatuje.

Můj pokoj je v podkroví.

Veverek je hodně. Krmit se nesmí. Mají blechy.

Znala jsem člověka, který měl blechy, taky ho nikdo nechtěl krmit.

Myslíte, že by se ten malý hodavec urazil, kdybyste mu řekli, že všichni vypadají stejně? Pobíhají, plahočí se za potravou. Ovládáni svými základními pudy a ani o tom neví...

a občas je přejede auto.

Hmm, možná zkusím skákat po střechách.

The Secret of the Hudson river -

Z nahnědlé hmoty protékající největší americkou metropolí, a jenž nostalgicky vzpomínala na časy, kdy označení ,,voda" bylo pravdivé, se jednoho večera vynořily věci mnohem horší, než neblaze proslulí albínští kanální krokodýli. Tyto bytosti disponovaly extraordinérní inteligencí a silou a zarputilou touhou vyhladit lidstvo co nejkrutějším způsobem.

To vše nejspíše z nudy a bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění.

Šiky odpudivých krvežíznivých tvorů se vyvalily na pevninu. Kterou obývaly miliony nic netušících tvrdě pracujících a bohabojných amerických občanů.

Ovšem nikdo si jich nevšiml, krom staříka ve vytahaném růžovém svetru.

Ten byl zadržen policií, když začal vyděšeně běhat a strhávat si ze sebe oblečení.

Žádné dítě nebylo touto událostí pohoršeno.

Modern Art:

Galerie, široký prostor... jediný exponát je ale zakryt hučícím davem.

,,Ten existencialismus, to šílenství ducha, ach, jak brilantní idea!."

,,Kapitalistický svině, jo, to vystih, jsou to všecko jen kapitalistický svině."

,,Lásko, proč nejsi taky umělec?...."

,,Pohleďte na tuto instalaci, vidíme zde dokonalý příklad konceptuálního postmodernistického směru...."

,,Za kolik?!"

,,Jaktože na to někdo přišel přede mnou."

,,Miluju tu kompozici."

,,Nefotografovat!"

,,....to jsem opravdu vystál tu frontu kvůli vypreparovanému králíku na zdi? Kde je v tomhle umění?!"

Poslední promluvší je rozzuřeným davem vyhozen z okna a ladně dopadá na dlaždice jisté uličky v Chelsea. Okolo projíždí zmrzlinářský vůz. Odbíjí půlnoc. Začíná nový den.

From brooklin with love:

Ještě nepřišla. Určitě zase někde vysedává.

Jdu na balkon, zapálit si, večery už jsou chladné.

Manhattan stále svítí, nikdy nespí, měli by mu předepsat prášky na spaní.

Hledat ji by bylo nesmyslné.

Musím se vyspat. Ráno budu stejně vypadat jako panda po zemětřesení.

Ráno, heh, narvaná podzemka, všichni spěchají do svých krásných čtvercových kotců.

Spěchají, protože vědí kam, je to moc hektické, moc … geometrické, nepříjemně jasné, ikdyž v jistém smyslu uklidňující.

Ještě nepřišla, snad je v pořádku.

Jsou ochotní, usmívají se, čas a úsměv tam znamenají peníze, doslova.

Bydlet tam, tak se zblázním. A ne, nezávidím... možná trošku.

Slyším cvaknout zámek.

…... Ten výhled je přece jen krásný.

Dvě hodiny bez kontaktu

Sun, 30 Oct 2011 17:29:40 +0100

Pouze myslím, nekomunikuji.

Existuji pouze já a vše ostatní je jen mou představou.

Všichni jsme sami dohromady.

-Či?-

Ostatní existuje, jen já tu nejsem.

Jen prázdné sedadlo.

Nevšímají si mě.

Je to legrační.

Hi.

.

Tečka

V životě jsem neviděla jet tramvaj pozadu.

Ps: Toto nemá být poetismus.

The City

Sun, 23 Oct 2011 01:39:45 +0200

Hey Hay. Mimochodem, byla jsem se podívat do Ameriky (tedy, pouze do new yorku), která skutečně existuje. Pokud nás v letadle neuspali a nevmontovali nám do hlav čipy a falešné fotky na kartu mého přístroje.
Minimálně nás tam nedrží v pracovních táborech, jak psal Pelc (přečtěte si od něj něco, vážně).

Nezavřeli mě. Nezastřelili. Ani neodvezli do texasu a nezavřeli mě tam do sklepa.

Komentovati nebudu, posuďte sami. líbí, nelíbí. Feedback by se hodil, abych věděla, jestli má fotky vůbec cenu uveřejňovat.

Děkuji za pozornost.

This is not a sad song

Sat, 22 Oct 2011 23:09:44 +0200

Ok, je zde mrtvo... ale mám toho teď až nad hlavu.

Mimochodem, měli jste někdy píšničku, o který jste věděli, že je ve svý podstatě naprosto debilní a primitivní ale přesto byste ji nejradši měli za svůj hudební leitmotiv? ....Nebo si ji pustíte a všichni vám mohou políbit tu druhou sadu tváří, které máte položeny o něco níže?

Tyhle jsou moje, co vy?

Všechno je free a zlá uzurpátorská společnost mi může vlézt na záda. Viva la Bohemia.

Btw, tetička Satrapiová měla pravdu.

Je vám čtrnáct, cítíte se na hovno, zapnete televizi, tam tohle a najednou je všecko gay and happy.

Dats it... Mám jich ještě hodně ale řekněme, že tyhle jsou z neznámého důvodu permanentí antidepresivum.

Slečno, jedete daleko?

Mon, 26 Sep 2011 21:05:37 +0200

Nenávidim většinu dopravních prostředků. Kdo dobrovolně tráví několik hodin s omezeným osobním prostorem a s páchnoucím obézním chlapem přicuclým na stehně. Vážně.... Ne! Ten chlap chrápe... Proč já.

Na nádraží to smrdí jako hromada shnilých jablek.

Čekám na tramvaj. Banda kluků na rohu kouří trávu. Nevraživě pozoruju večerní dav-

,,Slečno?"

Ošuntělý vyhublý stařík.

,,Slečno, jedete daleko?"

Má na sobě vojenský baret a svetr s odranými prýmkami. Na nich nalepené zlaté hvězdičky.

,,Ani ne.... spíš z daleka... a teď konečně domů"

,,Hm.... domů.... Máte hezkého psa, slečno"

,,Díky"

Jo, lidi, ta ušatá potvora je největším magnetem na rozhovoru chtivé lidi, tak snad to bude rychlý.

,,To je fenka?"

,,Ne, pes"

,,Aha, tak pes"

Rozhlíží se po zemi, očividně hledá vajgly.

,,Slečno, nashledanou a dá--jte na -be po-or"

,,Cože?"

,,Dávejte na sebe pozor"

,,Vy na sebe taky."

,,Hmm, já už nemusím....já bych nejradši umřel."

Eh?

,,To neříkejte, život je sám o sobě fajn věc, ikdyž někdy stojí za hovno."

,,Asi máte pravdu."

Má kolem očí namalovanou černou linku a slzy, zvláštní.

,,Mě je skoro šedesát... Já mám dceru, víte, asi tak starou jako vy... Já už svou rodinu neviděl tak dvacet let"

,,To je mi líto"

Vážně je mi to líto.

Ticho.

,,Vážně, dávejte na sebe pozor, tady je to všude samej feťák a cigán, slibte mi, že na sebe dáte pozor"

,,Slibuju"

Dívá se na mě ... odejde o pár metrů dál. Zvedne nedopalek. Strčí si ho do úst.

,,Ten pes se na mě kouká, nemá mě rád"

,,Ten je takový pako, že má rád každýho, na rozdíl od lidí. To je na psech pěkný."

,,Slečno, vím, že je to blbý, ale nemáte dvacet korun?"

,,Já se podívam.... jen deset v drobnejch"

,,Jste moc hodná"

Šestnáctka.

,,Už mi jede tramvaj"

,,Počkejte, ještě mi něco slibte."

,,Co?"

,,Nikomu nevěřte."

Piktoreskně, hlavně piktoreskně

Mon, 19 Sep 2011 18:19:32 +0200

Hell yeah, ukradla jsem otci foťák a vydala se na zámek, do kláštera a na přehlídku veteránů, bohužel moc zajímavých fotek z toho nevyšlo...A nemám photoshop...ale co, kašlete na sebeomlouvání, check it out, perex!

Jak se vám líbí?

Věřím, že lomený oblouk je architektonický prvek hoden uctívání. A dárk end ívl....

Mezi davy turistů jsem našla i jednoho kapucína...Hm, či Lucie, noci upije?

Skulptura si stoicky seděla a hleděla....

Je to radioaktivní odpad....

Schody do nebe?...hm, jako bych to už někdy slyšela....

Mám ráda červenou, dnes se mě nějaká holčička zeptala, proč mám červené vlasy.... Proč ,,protože mě baví, jak se každý ptá" obvykle není uspokojivé?...

Pánové a dámy, tohle si jednoho dne pořídím... i s řidičem se šáličkou.

...Prý lepší trabant.... A někdo si nemohl odpuštit kýčovitý sépiové filtr.... ale vážně.

Endešlus!

Džízas!

Sat, 17 Sep 2011 21:03:11 +0200

Dnes jsem se probudila o půl hodiny dříve, než stačilo odbít poledne. Čímž jsem dostala půlhodinový náskok nad časem, hehe, loser.

Zdálo se mi o tom, že jsem se zpřátelila se sadistickou instruktorkou šermu, která se mimochodem za těch pár dní stala mým vzorem...ale bojím se jí, vážně. A pak jsem dostala tmavě-růžové punčochy od otcovy přítelky, bylo to milé, až na to občasné chození bludišti a performování na jevišti (zase? vole!).

Ale tomu jsem se věnovati nechtěla.

Takže, úvod do situace:

Dnes jsem se svým otcem jela do Roudnice nad Labem courati po pamětihodnostech. Při té příležitosti jsme i zapluli do místního kostela, který obvykle není otevřen veřejnosti ale dneska tam účinkovala hromada španělských sboristů, což bylo milé, protože nás vpustili dovnitř.
Zejména protože tento kostel hostí zajímavý gotický/raně renesanční pašijový cyklus od Hanse Hesseho.

Mé obecné zarážení nad nedokonalostí anatomie, která tvoří neuvěřitelný kontrast (například) k propracovanosti draperií, necháme stranou.

Nad čím jsem se (nevím jestli navzdory nebo právě proto, že se považuji za agnostika) začala zamýšlet je to, že na téměř všech biblických výjevech jsou lidé oblečeni buď v nějakém neidentifikovatelném hávu a nebo oblečení, které odpovídalo období, v němž žil malíř. Vysvětlit bychom si to mohli jisté tím, že lidé tehdejší doby nebrali Ježíše jako historickou osobnost ale jako nadčasový jev. A zobrazení v jejich kontextu by jim tuto tematiku více přiblížilo.
To mě přivedlo k myšlence, jestli existuje podobné dílo, které by biblické příběhy zasadilo do dnešních kulis.

Bohužel mi google vyhodil pouze několik kýčovitých obrázků, kde Ježíš hraje fotbal. A nějaké křížové cesty s nicneříkajícími ,,abstraktními zobrazeními". Nesmím zapomenout taky na hlavy Grilovaného Chlebžíše, který byl stvořen dumáním nad Rorschachovou skvrnou dlící na připáleném toustu.

Nakonec jsem ale nalezla sérii, která byla publikována v rámci výstavy The Passion of Christ: A Gay Vision. http://jesusinlove.blogspot.com/2011/04/gay-passion-of-christ-series-runs.html
Která příběh zasadila do 30. let. minulého století. Umělci chválím jeho záměr a nápad...ale nakonec to celé vypadá jako košilatá story teplého mafiána.
Chápu dnešní umělce, že mají tolik jiných témat, kterými se zabývat a že množství umění z dob předchozích nám svou hodnotou vystačí na dobu x.... ale to už se vážně nedělá nic s biblickou tematikou a kvalitního? Bible by se dala brát jako kniha s největším množstvím fanartů v historii. (Ikdyž by ji možná předběhl Harry potter)

Může se vlastně Ježíš jako postava zasadit do moderních kulis? Aby nevypadal jako anarchista, idiot nebo hipík?

POŽADUJI DISKUSI! (ikdyž mi sem chodí asi dva lidi?)

Makes my day, yay!

Fri, 02 Sep 2011 22:22:12 +0200

Dobře přiznávám se, musim říct, že tenhle blog je trochu sběrnice potlačovanýho vzteku a náhodnejch životností. Whatever. Představte si mě, jak ležim ve freudovské pohovce.

V jistém smyslu mě sere prohlášení ,,Je mi jedno, co si ostatní myslí." Protože je to hovadina. Myslim, že mnohem trefnější věta je ,,Haters gonna hate." Protože nezahrnuje zkoumaný objekt ale názor okolí. A hater nemůže nehaterovat ať už na cokoliv, ne?

Asi se stanu haterem. Nebo flegmatikem. Nebo nihilistou. Ne, počkat, to jsme tu už měli.
Jo, když musíte do klávesnice mlátit, aby se vám vůbec vyklikaly písmenka, je to celkem uvolňující. Už se těšim až budu moct dvě hodiny dvakrát tejdně mlátit do figurýny železnou tyčí.

Nikdy si neházejte chleba s povidlama na notebook.... namazanym dolů. (... chleba je namazanej, ne ) ten notebook, samozřejměú Mám pocit, že když přivážete kočce jisté konstituce na hřbet namazanej chleba správné velikosti tak dostanete zároveň červí díru (a tím taky stroj časoprostoru a kdesi se VY rozmáznete jako atomární hromádka slizu) a Shroedinger stále zůstane neuspokojen.

Měla jsem chuť sem napsat další věci, co mě štvou.

Mám chuť sem dát hromadu vykřičníků.

Ale nemám chuť na přílišnou histerii a teatrálnost.
A říkam všeobecný pravdy, což je nejhorší, radši končim.

Pročítám si stránky o alkoholismu.

Zabte mě za nepřehlednost textu, miluji závorky.

What time is it? TEATIME! (ti, kteří vědí, už navždy odešli objímat záchodovou mísu, lepší vtip jak Lidská Stonožka)

Ne, je čas na trochu zpopularizované rebélie a pseudorockenrollu.
A na tuhle hustokrutou ženu v latexu .... a Černého trpaslíka.
Always makes my day.

A kam se poděl ďábel z Vinohrad aneb článek o ničem

Fri, 02 Sep 2011 22:10:19 +0200

Je zajímavé, když se člověk probudí okolo poledního a stále v něm hlodá zkušenot z předchozího večera. Nejspíše to naznačuje, že jmenovaný večer musel být vrcholem...ať už debility, geniality či čehokoliv jiného.

Byla jsem v kině, dvakrát během jednoho dne, neptejte se mě, kde na to beru peníze.

Výsledkem ovšem bylo, že jsem se ocitla půlhodinu před půlnocí na Václaváku. Asi nemám pud sebezáchovy. Moje rodiče a většinu mých známých by při tomto zjištění asi trefilo, možná proto ráda pochoduji po městě v pochybných hodinách. Protože v tuhle dobu každé slušné děvče už s peřinou pod bradou nabírá hodiny spánku do krásy. (... což mě přivádí k zamyšlení, proč většinu času vypadám jako panda blížící se komatu) Tvořím si podklady pro obhajubu svého syndromu sněhové vločky.

Baví mě pohoršené pohledy ostatních lidí, kteří si zřejmě díky mému nepřítomněmu zjevu myslí, že jsem opilá. Zapálím si cigaretu, vypadám jako zoufalec, což mě přivádí k občasným výbuchům smíchu. Domýšlím si příběhy k lidem, které potkávám. Bohužel není moc prostoru k originalitě, jediní kolemjdoucí jsou trochu podroušené párečky. Co si asi oni myslí o mě? Dívky přeci nechodí večer samy, ne? Možná mě někdo odvrhl nebo jsem utekla z domu? Jak absurdní!

(mimochodem, zrušili mi mé oblíbené vietnamce na rohu... a postavili tam banku, což je nezavánějící)

* Mladíček s roláčkem varuje: Kouření škodí vašemu zdraví! A motání se okolo v temných uličkách případně taky, pokud budete mít smůlu.*

Výsledkem nevědomosti trasy motám se jako moucha okolo lampy. V tomhle městě se nedá ztratit. Sakra! Sleduji výlohy. Poslouchám u oken. Ulice se vyprazdňují. Tak rychle? Čas pochodového filosofování a pročištění mysli končí, obracím se směrem k domovu.

A jen malé upozornění, nikdy se nekoukejte do výloh klubů. protože s nejvetší pravděpodobností uvidíte něčí prdel. (.... nejlépe chlapa ve zlatých tangách... Vinohrady jsou strašně teplá čtvrť)